Šokující pokračování

Je zde další pondělí a s ním další přesunutý článek. Tentokrát se jedná o druhý díl z Šokující trilogie. Přiznávám se, jakékoliv pokračování první části jsem neplánovala, ale po pár komentářích, které mi návštěvníci zanechali na starém blogu, jsem se tenkrát rozhodla pro napsání něčeho dalšího. Snad si to užijete i vy. 

Uplynulo pár dní. Stále čekal, že se vzbudí a vlasy mu budou stát jako obvykle, nic takového se však nestalo. Zmizely jednou provždy. Giorgio se tento fakt pokoušel zamaskovat různými pokrývkami hlavy, věděl však, že se na to jednou přijde.

„Kdybych aspoň věděl důvod…“ zahuhlal smutně při pohledu do zrcadla. Důležitá mise? Ohrožení jiným mimozemským účesem? Řekl něco, co se jim nelíbilo? Nějak nevěřil těm slovům o volání z rodné planety.

Na jednu stranu, teď měl definitivní důkaz existence mimozemského života. Na druhou stranu, kdo by uvěřil takovéhle blbosti? Ano, lidé jsou definitivně neskutečně blbí, ale ne tak, aby baštili báchorky o účesech letících do vesmíru. I když…

Rozhodl se, že to udělá. Po letech cucání si faktů z prstu konečně získal reálné podklady. Jistě, poněkud šílené, avšak realita bývá někdy neuvěřitelná. Ta rozmazaná šmouha na jediné fotce, kterou stihnul vyfotit, by některé jistě uspokojila jako dostatečný důkaz. A ti ostatní? Pche, ať se jdou bodnout!


Během řízení si v hlavě připravoval, co řekne. Snažil se, aby to znělo důvěryhodně, toho se mu však nedařilo docílit. Zazvonil telefon. Nedbaje na jakoukoli bezpečnost za volantem Giorgio přijal hovor.
„Ano?“

„Nazdar!“ ozval se ze sluchátka hlas Jesseho Ventury, v podstatě kolegy z branže. „Dlouho jsme se neviděli, co?“

„Naposled snad na srazu konspirátorů tvořících dokumenty, ne? Jak tam někteří zkoušeli míchat všelijaké drogy. Kdo to přežil, měl hned námět na další díl své série, aspoň to teda říkali. Ty taky, že?“

„Hned na dva! Nevím už, co jsem měl, ale bylo to fakt silný. Díky tomu jsem si uvědomil spojitost mezi NASA a NSA!“

„Jo, ten díl o tom jsem viděl, super! Pročpak mi vlastně vol-“ nedořekl, neboť musel strhnout volant, aby se vyhnul srážce s dalším autem. Při tomto manévru málem prožil až nepříjemně blízké setkání se stromem.

„Hej! Co se děje?“ hulákal Ventura do telefonu. „Žiješ? Nezkouší se tě zabít vláda? Jestli ano, řekni, pozvu si tě do dalšího dílu Konspiračních teorií! Neboj, nic se ti nestane, vážně!“

Giorgio popadl mobil, který mu předtím vypadl. Snažil se uklidnit, avšak marně. Nějakým zázrakem právě unikl jisté smrti. Rychle zaparkoval na prvním místě, kde mohl, a odpověděl. „Jsem v pohodě, akorát bych měl dávat víc pozor při řízení.“

„Uf. Dávej si větší pozor. Třeba šlo o pokus tě umlčet,“ promluvil Jesse. O jeho paranoidních představách všichni věděli, včetně našeho emzákomila. „Nemáš náhodou nějaké velké tajemství? Takové, jenž bys chtěl sdělit veřejnosti?“

„No… mám,“ odpověděl váhavě Giorgio. Tajemství odhaloval hromadu, nebylo nic těžkého na uhádnutí něčeho takového. Akorát teď šlo o něco opravdu velkého. Třeba po mně fakt jdou, pomyslel si. Blbost, zatřásl vzápětí hlavou.

„Radši se někde schovej a nějakou dobu nevycházej. Jako mrtvola už nic světu nesdělíš.“ Schovat se? Kam? Proč? Tohle prostě byla náhoda, nic víc. Poděkoval za radu, rozloučil se a pokračoval v cestě.


„Cože?“ zíral na něj celý natáčecí tým. Giorgio se jim právě svěřil se svým tajemstvím. „Myslíš, že tomuhle lidi uvěří?“

„Nemyslím, ale je to pravda!“ vyhrkl a rozhodil rukama. „Musíte to pochopit! Podívejte se na tu fotku!“

„Je to rozmazaný flek,“ zavrtěl postarší muž hlavou.

„Roberte, já nelžu! Jak to mám ještě dokázat?“ Ztrácel trpělivost.

„Bez tvých vlasů jsme v háji. Dle průzkumů šlo o jedinou věc, kvůli které se na nás lidi dívali,“ podotkl kdosi.

„Přesně tak. Musíš je chytit zpátky!“ vyhrkl jeden z kameramanů. Všichni na dotyčného zírali jako na idiota.

„Potřebuješ dovolenou. Nevím, co se ti stalo, ale ještě ses z toho nevzpamatoval.“

„Nevzpamatoval jsem se akorát z toho, že moje vlasy…“

„To stačí. Jdi a nevracej se, dokud nepřestaneš s tím nesmyslem o mimozemském účesu,“ promluvila režisérka.

„Fajn,“ sklopil hlavu a odešel. Jistě, prohrál bitvu, ale válku ještě ne. Však on je přesvědčí! Nebo někoho jiného. No jasně…


„Tak co bys mi rád sdělil?“ usmál se Jesse. Hověl si v jednom z Giorgiových křesel a alobal na jeho hlavě zářil do všech stran. Mírný nepořádek okolo mu nevadil – viděl i horší věci. Třeba politiky pod vlivem drog.

„Všiml sis mého nového sestřihu?“ otázal se majitel domu a ukázal na svoji pleš. „Víš, z čeho to mám? Mý vlasy byly mimozemskýho původu… a… a odlítly!“

Bývalý guvernér ztuhl. „Počkej. Jestli je to tak, jak říkáš – hlavně s tím nesmíš vyjít na veřejnost, chlape! Vláda si tě najde a zlikviduje! Měl bys začít nosit alobal, pomáhá to proti čtení myšlenek!“

„Nebudu nic tajit. Lidé si zaslouží pravdu. Jasně, pár let si cucám důkazy z prstu a prohlašuju, že by lidi bez ufounů nepostavili zdi, ale teď mám možnost ukázat, že všichni pošahanci ve skutečnosti měli pravdu! Za ty, co věří! Za ty, co chtějí věřit!“ Tsoukalos si v průběhu mini proslovu stoupl a máchal pěstí do vzduchu. Jeho společník jen zíral.

„Připomněl jsi mi jednoho proroka, když mi sdělil hrozivou vizi budoucnosti,“ řekl. „Kdo spatří jednorožčí hlavu, ten brzy přijde o hlavu,“ zarecitoval. „Co si o tom myslíš?“

„Že ten prorok je neskutečně špatný básník,“ uchechtl se Giorgio. „Ale když o tom tak přemýšlím – možná je jednorožčí hlava metaforou pro vesmírnou loď. Zabije každého, kdo ji spatří. Nechtějí svědky, no né?“

„Spíš si myslím, že jednorožčí hlava představuje vládu USA,“ zavrtěl hlavou Jesse. Najednou se chytnul za hlavu. „Teď ne,“ zamumlal.

„Co se děje?“ vyzvídal zastánce teorií o archeoastronautech. Možná ten alobal nepomáhá a vážně se ho vláda snaží zabít, pomyslel si. Co budu dělat?

„Prosím, neříkej to o vlasech nikomu.“

„Tohle nemůžu slíbit,“ zavrtěl hlavou. V tu chvíli pokrývka Jesseho hlavy vystřelila do stropu a odhalila šokující tajemství. I jeho vlasy byly mimozemského původu. Odlepily se od hlavy majitele a snažily se znemožnit Giorgiovi dýchání. Ten stále nechápal, co se okolo něj děje. Zoufale vzhlédl k oknu. Koukal na něj jednorožec. Nebo ne?


1 komentář:

  1. Tak ten jednorožec na konci to zabil :D Stejně jako dokonalý rým, přesně jak by zvolil Jára Cimrman :D Parádní :D

    OdpovědětVymazat

[insert text]